PostHeaderIcon O nás

Lesní družstvo obcí

Ronovská 338

582 22 Přibyslav

Společnost je vedená u Krajského soudu v Hradci Králové, oddíl Dr, vložka 377

IČ       64259773

DIČ    CZ64259773

 

Údaje o majetku

Celková výměra obhospodařovaného majetku:   5895 ha

Celková výměra OSL:                                     7653 ha

 

Historie

Předmluva

      Myšlenka družstevnictví je poměrně stará a její počátky je nutno hledat ještě v období Rakouska – Uherska. Po vzniku samostatného Československa bylo družstevnictví podporováno a dosáhlo značného rozmachu. Lesních družstev vzniklo v třicátých letech a pak ještě po skončení druhé světové války více než 120, s výměrou cca 55 tis. ha. Rozvoj lesních družstev byl násilně zastaven v padesátých letech minulého století jejich zestátněním. 
      Lesní družstvo obcí se sídlem v Přibyslavi je největším lesním družstvem v České republice a patří i mezi lesní družstva nejstarší. V době svého vzniku na sklonku roku 1930 byla celosvětová hospodářská krize, majetek byl zasažen polomem a i přesto dokázali naši předchůdci družstvo udržet a rozvinout. Lesní družstvo se dokázalo i přes značné škody přenést přes válečná léta, ale nedokázalo odolat náporu komunistické zvůle. Majetek družstva byl v roce 1959 zestátněn a idea lesního družstevnictví byla na dlouhých 36 let pohřbena hluboko do archivů.
      Po roce 1989 se nemalým úsilím několika nadšených lesníků a politiků podařilo v roce 1995 lesní družstva obnovit. Majetek byl vrácen bez nároku na srovnatelná plnění jako u jiných majetků. Budovy a cesty požadovaly investice a opravy. Lesní družstvo obcí obstálo a dnes je rovnocenným partnerem, sebevědomým podnikatelským subjektem, který dokazuje, že myšlenka družstevnictví neztratila nic na svém původním obsahu. Lesní družstvo obcí je opět úspěšným, solidním a důvěryhodným obchodním partnerem, významným zaměstnavatelem a zejména rozumným správcem obrovského bohatství, které tvoří 5850 ha pozemků. Výnosy, které plynou vlastníkům jako nájemné, dosáhly za deset let od obnovení lesního družstva více než 143 mil. Kč a velmi významně ovlivnily rozvoj podílnických obcí. 
      75. výročí založení a 10. výročí obnovení Lesního družstva je příležitostí k ohlédnutí, výzvou k bilancování a zamyšlení se nad smyslem našeho konání. Konání všech, kteří se zasloužili o vznik, rozvoj, ale i obnovu a novou prosperitu Lesního družstva obcí, bezesporu smysl mělo a má.

I n g. J i ř í  S vo b o d a
ředitel Lesního družstva obcí

  

  

Společenské poměry a podmínky pro založení družstva

 

      Od 12. století existoval ve Žďárských vrších a jejich širším okolí, po obou stranách bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou, rozsáhlý lesní majetek. Roku 1826 tento bývalý majetek cisterciáckého kláštera zakoupil Josef Jan Vratislav z Mitrovic od Náboženského fondu pro knížete Dietrichsteina. Sňatkem Clotildy Dietrichsteinové a Eduarda Clam-Callase přechází následně panství na Clam-Callase. Jeho výměra činila přes 18 000 ha a lidově byl nazýván „klášterské panství“. Pozůstával z několika bývalých panství evidovaných po staletí v zemských deskách Království Českého a Markrabství Moravského. Na Moravě to bylo bývalé panství žďárského kláštera a k němu přiléhající malé panství Nové Veselí. Na české straně sem patřilo panství Polná – Přibyslav s přilehlým malým panstvím Vojnův Městec. Celý tento dobře prosperující lesní majetek se organizačně členil na Městec, Cikháj, Sklené, Světnov, Slavkovice, Polák, Veselí, Najdek, Račín, Ransko, Sopoty, Pohled, Borová a Dobroutov. Po roce 1918 se v dědickém řízení stali majiteli tohoto velkostatku manželé Zdenko Radslav a Eleonora Kinští. Tento ucelený majetek se však rychle rozpadal. První pozemková reforma z něj vyčlenila značnou část zemědělské půdy parcelací panských dvorů. Revír Sopoty připadl Ministerstvu národní obrany ČSR. Po ukončení těchto majetkových změn kolem roku 1928 hospodařili manželé Kinští na celkové výměře 13 279 ha, z toho lesní půda činila cca 12 100 ha.

sídlo Lesního družstva obcí v Přibyslavi

 

      V roce 1930 byla uskutečněna lesní pozemková reforma, která zmíněný lesní majetek rozdělila na tři části. Manželům Kinským zůstaly revíry Městec, Cikháj, Najdek a část Račína o výměře 5 624 ha lesní půdy. Ostatní revíry převzala za úplatu nově zřízená Lesní družstva obcí Polná a Přibyslav.

      Lesnímu družstvu Přibyslav připadly revíry Sklené, Světnov, Slavkovice, Polák, Veselí, Ransko, část Račína a Borová o výměře cca 5 513 ha lesní půdy a Lesnímu družstvu Polná revír Dobroutov o výměře cca 729 ha, zvětšený později o některé obecní a selské lesy.

      Vznik lesních družstev obcí byl záměrný. Zatímco velký panský majetek zemědělský byl parcelován nadrobno, aby se zemědělská půda dostala co největšímu počtu zájemců, u lesů přihlédly zákonodárné sbory ke zvláštnímu charakteru lesního hospodářství. Ten vyplývá z dlouhodobého života lesa, který plné své zralosti, doby obmýtní, dosahuje až ve věku sto nebo i více let. Dále plyne z příznivého vlivu, který má les na krajinu, zejména na poměry vodohospodářské, půdoochranné, teplotní a celkové příznivé ovlivňování životního prostředí. Bylo uznáno, že toto důležité poslání může les plnit jen při pečlivém obhospodařování ve větším soustředěném celku v rukou odborně fundovaných lesníků.

      Úkolem družstva bylo podporovat hospodářský rozvoj svých členů, pečovat o povznesení jejich lesního hospodářství. Družstvo toho mělo dosahovat péčí o společný odbyt a zpeněžení dřeva, případně pro ně obstarávat společný prodej a nákup dřeva z přípustných těžeb. Družstvo se mělo starat o zajištění přiměřené prodejní ceny dřeva svých členů a zprostředkovávat proti přiměřeným zárukám svých členů úvěry na roční etát. Dále mělo obstarávat pro členy hospodářské a technické potřeby pro lesní hospodářství, lesní sazenice, semena a jiný potřebný materiál. Pro členy družstva mělo pořádat odborné kurzy, přednášky, Sídlo Lesního družstva obcí v Přibyslavi exkurze a výstavy, konat hospodářské pokusy, vydávat letáky a publikace o úkolech a činnosti družstva. Na lesním hospodářství svých členů bylo družstvo povinno hospodařit podle jednotného plánu.

      Každý člen družstva byl povinen zaplatit hotově nejméně jeden závodní podíl a zápisné ve výši stanovené valnou hromadou. Členové ručili svými podíly za závazky družstva a dvojnásobnou částkou upsaných podílů ještě po dobu jednoho roku po skončení členství.

      Správu tvořily valná hromada, dozorčí rada a představenstvo. Představenstvo určovalo čas, program a místo konání valné hromady, které se mohl zúčastnit jen ten, kdo se prokázal členskou knížkou nebo legitimací vydanou družstvem k valné hromadě. Právo hlasovat se řídilo podle počtu závodních podílů, přičemž na každý upsaný podíl připadal jeden hlas. Valná hromada rozhodovala ve všech záležitostech družstva.

      Dozorčí rada měla 9 členů volených z členstva valnou hromadou na tři roky. Každý rok vystupovala jedna třetina členů. Členové dozorčí rady měli nárok pouze na úhradu hotových výloh vynaložených v záležitosti družstva. Působnost dozorčí rady spočívala v péči o to, aby byly dodržovány stanovy a ustanovení valných hromad a usnesení představenstva. Dozorčí rada volila ze svého středu předsedu a zapisovatele.

      Představenstvo družstva se skládalo z 9 členů volených valnou hromadou na tříleté období. Ze svého středu volilo předsedu, místopředsedu, jednatele a finančního referenta. Představenstvo zastupovalo družstvo ve styku s úřady a podniky podle předpisů zákona o společenstvech a podle stanov družstva. Řídilo všechny hospodářské, obchodní a administrativní záležitosti družstva. Představenstvo jmenovalo na základě systemizace schválené valnou hromadou zaměstnance družstva.



Prameny a literatura ke kapitole „Poměry ve společnosti a obecné podmínky pro založení družstva“

1) Jasanský, O.: Úvodní proslov ze dne 18. 8. 1995
2) Mach, R.: Borovský revír
3) Stanovy družstva ze dne 18. 4. 1931 zapsané u Krajského soudu v Kutné Hoře, kanc. odd. V., dne 6. července 1931 (archiv LDO)
4) Sekotová,V.: Dějiny původce fondu (Státní oblastní archiv Zámrsk)
5) Žofka, R.: KINSKÝ (1996)
6) Knihy protokolů valných hromad Lesního družstva 1931–1949 (SOA Zámrsk)
7) Protokol o ustavující valné hromadě Lesního družstva 3. 12. 1930 (SOA Zámrsk)


 

Vznik a hospodaření Lesního družstva v Přibyslavi

Vznik družstva
      Myšlenku lesního družstevnictví je možno najít již v počátcích samotného zemědělského družstevničení, tedy přibližně v osmdesátých letech 19. století. Otevřel ji roku 1885 tehdejší významný český lesník A. Melichar ve spolkovém časopisu České lesnické jednoty. Od té doby vyzdvihli myšlenku uplatnění družstevní formy v lesnictví na lesnických kongresech a v tisku lesmistr Nimburský, Ing. Holub a Ing. Hacker (1909). Družstevní forma měla řešit především problémy drobných lesních majetků a hospodaření na nich. Všechny pokusy o její realizaci, ať již u nás, či v zahraničí, však selhaly. Tato idea byla obnovena přibližně v roce 1923 v úřadu České zemědělské rady. Jejím velkým propagátorem a autorem byl tehdejší vrchní lesní inspektor Jan Frič. Roku 1926 vystupuje na mezinárodním kongresu v Římě s referátem na téma Mezinárodní význam lesního družstevnictví a hospodářská lesní reforma.

      V roce 1928 se poslanec Dr. Zadina dozvídá o záměru, podle kterého mělo panství Zámek Žďár přejít do vlastnictví pražského arcibiskupství jako odškodné za panství v Brdech, kde byla zřízena vojenská střelnice. Inicioval svolání protestní schůze do Přibyslavi, jež se konala 23. listopadu 1928, na které byly zastoupeny okresy Chotěboř, Přibyslav, Německý Brod, Nové Město na Moravě, Žďár, Zemědělská rada a další. Na této schůzi byl iniciován vznik akčního výboru pro přípravu lesního družstva a zároveň byla navázána úzká spolupráce s vrchním lesním radou Janem Fričem, který dostal za úkol od Dr. Zadiny propočítat rentabilitu majetku.

      Akční výbor se scházel pravidelně, vypracoval finanční plán a organizační strukturu budoucího útvaru, který měl převzít lesy. Avšak začalo být zřejmé, že zástupci okresu Chotěboř s plánem vzniku družstva nesouhlasí. Vše vyvrcholilo podáním žádosti Pozemkovému úřadu v Praze o příděl lesů pro okres Chotěboř samostatně. Z tohoto důvodu byla 15. ledna 1930 svolána do Přibyslavi nová schůze a zde bylo rozhodnuto položit reformu na nový podklad, na samostatné obce. Během střetů mezi okresem Chotěboř a akčním výborem složil svoji funkci předseda akčního výboru Šmirous z Bukové a novým předsedou byl jmenován Josef Lacina, vyjednavačem Dr. Zadina. Okres Chotěboř založil vlastní akční výbor, který však nevyvíjel žádnou činnost. Ve chvíli, kdy byla svolána první valná hromada, doporučil akční výbor okresu Chotěboř, aby se obce přihlásily u akčního výboru v Přibyslavi.



      Ve dnech 26.–27. října 1930 došlo ke katastrofě nebývalých rozměrů. 26. října okolo čtvrté hodiny ranní začal padat sníh a vát severozápadní vítr, který stále zesiloval, až se změnil ve větrnou smršť. Napadlo 75 cm sněhu a ještě 28. října nebylo možno do lesa vkročit. Sněhová kalamita porazila na Vysočině 3,5 mil. m3 dřeva, na území budoucího Lesního družstva pak padlo cca 470 000 m3 polomu. Předsednictvo akčního výboru povolává Jana Friče, aby zhodnotil současný stav majetku. Jan Frič doporučuje majetek vzhledem k obrovským škodám nepřevzít, ale předsednictvo akčního výboru rozhodlo jinak. Byl svolán akční výbor a předseda Lacina s Dr. Zadinou a Antonínem Krejčím ze Hřišť přesvědčují zástupce obcí, že je třeba i přes tuto katastrofu pokračovat v reformě a jednání s velkostatkem urychlit.

      Původním záměrem akčního výboru bylo získat 8 000 ha půdy za 1300–1500 Kč/ha. Po kalamitě byly ztíženy vyjednávací podmínky a panovala obava z vyrabování lesů, velkostatek žádal provést předání až v roce 1932 za cenu 3000–3500 Kč/ha. Čtyři týdny po kalamitě byla vyjednavači dohodnuta cena 2000 Kč/ha, celkem 13 000 000 Kč a převáděná výměra 5 863,40 ha, z toho 5 501,21 ha lesů a 212,42 ha rybníků. Akčním výborem bylo osloveno 73 (74) obcí z okolí velkostatku.

      Na druhou hodinu odpolední dne 3. prosince 1930 v hotelu Klusáček v Přibyslavi byla svolána ustanovující schůze Lesního družstva v Přibyslavi, zapsaného společenstva s ručením omezením s tímto programem jednání:
1) Zpráva akčního výboru
2) Usnášení se o založení družstva a přijetí stanov
3) Usnesení o přistoupení družstva za člena revizního svazu
4) Volné návrhy (hlasování o sídle družstva, vyhrává Přibyslav nad Žďárem na Moravě, za předsedu představenstva zvolen Josef Lacina). Přítomno bylo 57 zástupců obcí a 9 členů akčního výboru.

      Dne 7. ledna 1931 přichází do Přibyslavi autorizovaný civilní geometr Ing. Jaroslav Bezpalec a dne 26. ledna 1931 dochází, za přítomnosti zástupců Ministerstva zemědělství, k fyzickému předání velkostatku. Tento den můžeme společně s Jaroslavem Bezpalcem označit jako den faktického začátku hospodaření družstva.

 

Lesní družstvo v letech 1931–1940
      Vzhledem k některým připomínkám Státního pozemkového úřadu ke schváleným stanovám nebyly tyto stanovy zapsány do rejstříku společenstev a valná hromada ze dne 3. prosince 1930 byla označena za neplatnou. 18. dubna 1931 se konala I. valná hromada, byly schváleny stanovy ve správném znění a dále byla schválena tato opatření ke zpracování polomu:
– koupě pozemků ve Ždírci ke zpracování dřevní hmoty,
– schválení postavení vlečky Ždírec – Krucemburk. 
      Projednávalo se vložení trojnásobného kapitálu do družstva všemi obcemi, byla předložena zpráva předsedy představenstva o polomu, zpráva Ing. Bezpalce, byla schválena systemizace míst (4 pracovníci ústředí + 2 výpomocní, 5 správců, 17 hajných, 1 adjunkt), Jan Frič byl jmenován odborným poradcem ve věcech lesního hospodářství. 6. února 1931 byla podepsána smlouva mezi Lesním družstvem a DUB výrobní družstvo lesních a zem. dělníků o převzetí a zpracování veškeré polomové hmoty v komplexech Ransko a Račín. V kalamitě bylo zaměstnáno 3 000–3 500 lesních dělníků, bylo přijato 19 úředníků a 19 hajných, byla stanovena cena 13,30 K / jeden pevný metr vyrobených sortimentů. Průměrný vyráběný denní výkon v kalamitě byl 4 700 plm.

„......Zástupce podepsaného družstva DUB pan Ing. Bedřich Sedlář zavázal se jménem družstva DUB převzíti a zpracovati veškeré polomové hmoty – vyjímaje části přidělené domácím dřevařům – v souvislých polomových komplexech v polesích Ransko a Račín našeho velkostatku za těchto podmínek: 1./ Parta jmenovaného družstva bude sestávati úhrnem 1.500 lesních dělníků. 2./ Parta tato se rozdělí dle disposic lesního úřadu v Přibyslavi na několik skupin a každá skupina postaví si sama na místě lesní správou určeném pro všechen pracovní čas kolibu a opatří ji veškerým zařízením na 10 LESNÍ DRUŽSTVO OBCÍ V PŘIBYSLAVI vlastní útraty. Lesní úřad v Přibyslavi dodá jedině stavební materiál bezplatně. 3./ Družstvo DUB se zavazuje zpracovati veškeré polomové dříví ve jmenovaných polesích bez ohledu na jakost a sílu dřeva nejdéle do 30. června 1931......“ *1)

      Náklady na zpracování kalamity představovaly na dělnických výplatách až 700 000 Kč na čtrnáctidenní výplatu. K těmto nákladům se připojuje prudký pokles cen dřeva na trhu a hospodářská krize. Velké problémy činila manipulace a odvoz dřeva, které vyžadovaly rychlou opravu cest, stavbu vlečky a manipulačního skladu v Přibyslavi a Ždírci. V průběhu zpracování kalamity bylo vyexpedováno 2 781 vagonů dřeva ze Ždírce, 1 496 z Přibyslavi, 1 067 ze Žďáru a 840 z Ronova. Ke krytí takovýchto obrovských nákladů muselo LD přistoupit k finančním půjčkám. V kalamitě se pracuje na dvě až tři směny a představenstvo se schází každý druhý den.

Úvěry od peněžních ústavů:
Povolený úvěr
Vybráno
Zbývá
Okresní hospodářská záložna Přibyslav
3,200.000.–
3,200.000.–
-
Městská spořitelna Přibyslav
1,000.000.–
1,000.000.–
-
Občanská záložna Přibyslav
400.000.–
400.000.–
-
Městská spořitelna Chotěboř
300.000.–
272.000.–
18.000.–
Dále uskutečněn bude úvěr:
Městská spořitelna Chotěboř:
500.000.–
-
500.000.–
Občanská záložna
200.000.–
30.000.–
170.000.–
Žďár na Moravě Městská spořitelna
500.000.–
50.000.–
450.000.–
 
celkem
6,100.000.–
4,952.000.–
1,148.000,–


Z výše uvedeného obnosu Kč 6,100.000.– použito bylo na různé investice jako na:

I. splátku za zabrané objektyKč 3,000.000.–
pila ve ŽdírciKč 340.000.–
myslivna v RačíněKč 100.000.–
koupené pozemky ve ŽdírciKč 148.000.–
odstupné za vyklizení pilyKč 151.000.–
zaplacené úroky velkostatku S.P.Ú.Kč 63.913.–
CelkemKč 3,802.913.–

 

      Zbývá tudíž z poskytnutého úvěru u peněžního ústavu do provozu obnos Kč 2,297.087.– a v peněžních ústavech ještě obnos Kč 1,148.000.– (z výpůjček).
Na členských podílech, zápisném a záruce složeno bylo do dne 8. července t.r. obnos Kč 862.595.–, který použijeme do provozu. *2)

      Díky zamítavému stanovisku Zemského úřadu v Brně ke stanovám nesplácely některé obce své podíly a členové představenstva a dozorčí rady byli nuceni ručit svým vlastním majetkem za pohledávky Lesního družstva. Jeden člen představenstva a čtyři z řad dozorčí rady, kteří odmítli ručit svým majetkem, byli nahrazeni novými členy. Ke konci roku 1931 byl účetní obrat Lesního družstva 231 699 308,44 Kč, pokladní obrat 9 346 091,78 Kč (celkový obrat 241 045 400,22 Kč). Celkový dluh u peněžních ústavů činil 6 006 362 Kč. V této situaci se v srpnu 1931 hroutí německý a anglický trh se dřevem. Evropské trhy čelí tlaku dřeva ze sovětského Ruska a Polska, jež se podbízí cenou. Napjatá situace v lesním hospodářství ústí v polovině roku 1932 v zánik několika lesních družstev ve středních Čechách z finančních důvodů.

      Dne 10. prosince 1932 přichází na Vysočinu rána v podobě další kalamity. Na území Lesního družstva padlo v těch dnech námrazovou kalamitou 81 761 m3 dřeva.

      Dne 9. května 1933 píše vrchní lesní rada Frič dopis poslanci Zadinovi se žádostí o pomoc. Lesní družstvo se dostalo díky opakované kalamitě do závažných finančních problémů a hrozila mu neschopnost splácet dluhy. Po spletitých jednáních, kdy se zdálo, že se Lesnímu družstvu nepodaří z krize dostat, přichází s nabídkou pomoci Okresní záložna v Přibyslavi. Současně je na intervenci JUDr. Zadiny Lesnímu družstvu uleveno v platbě daně z pozemků.

      Dne 24. června 1933 se sešla II. valná hromada, které se zúčastnilo 43 podílnických obcí se splacenými podíly. Třetí valná hromada se schází již 7. dubna 1934 a účastní se jí návštěva přípravných výborů ze Štok, Chranboště a Ledče. Členem družstva je 72 obcí s 893 podíly, upsaných bylo 692 podílů. Byl podán a schválen návrh na vyloučení 14 členů s nezaplacenými 183 podíly. Po ukončení schůze má Lesní družstvo již jen 58 členů se 707 podíly.

      Ve stejném roce byl uspořádán první zájezd pro zástupce podílnických obcí do družstevních lesů za účelem seznámení zástupců se stavem majetku. Na stavu majetku se začínají negativně projevovat důsledky rozhodnutí pronajmout honitby. Dochází k přemnožení srnčí zvěře a k neúnosným škodám na kulturách. Nájemce honiteb je vyzván k redukci jejích stavů. IV. valná hromada proběhla 29. prosince 1934. Valná hromada děkuje členům představenstva za zástavu jejich majetků. V době konání IV. valné hromady byly Lesním družstvem splaceny všechny dluhy.

      V roce 1935 začalo Lesní družstvo s měřením lesů a hmotových zásob pro lesní hospodářský plán. Tato práce trvala do roku 1937. 14.–16. prosince 1935 byl pořádán třídenní kurz pro drobné majitele lesů a kurz pro venkovní personál.

      Dne 21. prosince téhož roku oznamuje vrchní lesní rada Ing. Frič předsedovi Lacinovi a Ing. Bezpalcovi ukončení své oficiální činnosti v družstvu (odborný lesní poradce). Dle jeho slov je družstvo stabilizováno a uvedeno na trhu. Veškerou činnost spojenou s odborným vedením firmy předává do rukou Ing. Bezpalce. 9. listopadu 1935 se poslanec JUDr. Josef Zadina, jedna z významných osobností Lesního družstva, stává ministrem zemědělství. VI. valná hromada 19. prosince 1936 mu zasílá poděkování za jeho činnost při zakládání družstva.

      Rok 1937 byl pro Lesní družstvo rokem dokončení hospodářského plánu na desetiletí 1938–1948. Byly dorýsovány poslední porostní a hospodářské mapy, byla provedena majetková revize a byl vypočítán roční těžební etát 20 410 plm s kůrou. Roční plán zalesnění obnášel 101 ha. Majetek byl rozdělen na sedm polesí, tři v Čechách a čtyři na Moravě. Plánem byly dány nejen lesohospodářské ukazatele, ale i investiční záměry (stavba cest, silnic, hájenek,…). Platnost tohoto plánu již po roce jeho trvání ukončila německá okupace.

      Na valné hromadě konané dne 29. prosince 1937 mohlo být konstatováno, že v uplynulém roce došlo k zalesnění posledních pokalamitních ploch a k zlepšení finanční situace na trhu se dřevem a řezivem. Začalo se vážně jednat o převzetí honiteb do vlastní režie vzhledem k obrovským škodám na pokalamitních plochách. Lesní družstvo se stalo zakládajícím členem Lesohospodářského svazu v Havlíčkově Brodě.

      Od 1. ledna 1938 si pronajímá ve Ždírci firma Lesna, dřevařská a.s. od Lesního družstva třígatrovou pilu se všemi pozemky a budovami na dobu šesti let za roční nájemné 20 000 Kč. 24. září 1938 se uskutečňuje VIII. valná hromada, na níž se nesešel v důsledku mobilizace dostatečný počet zástupců obcí. Valná hromada se nakonec uskutečňuje dle čl. 12 stanov.


Porostní mapa vydaná při prvním zařízení majetku roku 1938 – Polesí Sklené


Zpracování kalamity – koliby v bývalém oddělení 171 b (foto z 1. dubna 1931)

§ 12

      Valná hromada jest způsobilou k usnášení, je-li zastoupena jedna polovina členů. Není-li valná hromada schopna usnášení, koná se v téže místnosti v týž den o jednu hodinu později druhá valná hromada. Tato druhá valná hromada koná se s týmž programem a jest schopna usnášeti se bez ohledu na počet přítomných a zastoupení závodních podílů, jestliže jest to v pozvání uvedeno. *3)

      Rok 1939 je pro Lesní družstvo rokem plánování údržby a modernizace lesních cest, je zakoupen parní válec pro výstavbu lesních cest i pro údržbu obecních komunikací. Projevuje se nedostatek bytů pro personál, a proto dochází k rozhodnutí vystavět v Přibyslavi správní budovu. Lesní družstvo iniciuje sdružování malolesů do Sdružení obecních a selských lesů za účelem odborné správy lesa. Je sdruženo přes 1800 ha lesů, tuto činnost však ukončuje německá správa. I nadále probíhá, zakoupením 7 ha lesů a rolí, nákup soukromých pozemků.

      V květnu 1939 byla představiteli družstva zahájena ilegální protiněmecká činnost navázaná na celostátní ilegální vojenskou organizaci Obrana národa. V našem kraji ji organizoval major Jaroslav Novák, který byl ubytován u ředitele družstva Jaroslava Bezpalce.


Pila ve Ždírci nad Doubravou

      Hlavním úkolem bylo nalézt cestu k úniku našich důstojníků za hranice a získat peníze na tuto akci. Do aktivní odbojové činnosti vstoupil Jaroslav Bezpalec společně s majorem Novákem, poručíkem Jandou a poručíkem Moravcem a dne 24. června 1939 získali pro tuto akci i předsedu představenstva Josefa Lacinu a předsedu dozorčí rady Antonína Krejčího. Jaroslav Bezpalec pracoval na technických záležitostech odboje a zmapoval důležité oblasti okolí, kde bydleli Němci. Do porostních map zakreslil všechna místa, kde může v lesích dojít k výsadku parašutistů, kde lze schovávat munici, zřídit pozorovatelny. Společně vybrali spolehlivá místa úkrytu pro ilegální spolupracovníky (chata Račín). Počátkem srpna 1939 přijel na prohlídku vykonané práce generál

      Stanovy lesního družstva v Přibyslavi – zapsány do rejstříku společenstev dne 6. července 1931 Pila ve Ždírci nad Doubravou

      Čihák–Znamenáček, pozdější náčelník štábu Ministerstva národní obrany ve Velké Británii, který projel polesí Ransko, Račín, Sklené, Světnov a na koupališti v Ransku byl seznámen s místopředsedou představenstva J. Dymáčkem. Z prostředků družstva bylo na tuto činnost uvolněno hotově 50 000 korun. Postupně takto odešla do zahraničí celá řada důstojníků, například pl. Kálal, pl. Lukáš, pl. Horák, por. Moravec. V lednu 1940 odjíždí za hranice i generál Čihák a major Novák, který se dozvídá, že se akce kdesi v Bratislavě prozrazuje. Všichni důstojníci se dostali v pořádku do zahraničí. Dne 23. ledna 1940 došlo k zatčení Ing. Bezpalce a předseda Lacina znovu oslovuje Ing. Friče, který pak působí u Lesního družstva jako odborný poradce až do uvalení nucené správy.

      Od roku 1933 do roku 1940 bylo zalesněno průměrně 226 ha / rok, což činilo dohromady 1 815,44 ha, nákladem 1 170 422,20 K (644,70 K / 1 ha). V roce 1939 přichází vládní nařízení č. 28/4 1939, které stanoví zvýšení těžeb vlastníkům lesů na 163 % normální těžby. Lesní družstvo se muselo stát jako vlastník lesa členem Trhového sdružení, jehož nařízením 39/40 mu je zvýšena těžba na 30 651 m3 dřeva. Na trhu je kritický nedostatek palivového dřeva, každá obec dostává 4 prm palivového dřeva na podíl, zaměstnancům jsou sníženy deputáty, je zavedena povinnost rezervovat 10 % paliva pro veřejné hospodářství. X. valná hromada se koná v napjaté atmosféře II. světové války 21. prosince 1940.

Lesní družstvo ve válečných a poválečných letech 1941–1948
      Dne 11. srpna 1941 je uvalena na Lesní družstvo německá nucená správa, je rozpuštěno představenstvo i valná hromada, je zakázán jakýkoliv kontakt personálu s orgány Lesního družstva. Do Lesního družstva je dosazen nucený správce Wurfl, který je 19. září 1941 vystřídán bývalým nadlesním z ranského polesí Františkem Pompem. Jeho záměrem bylo podnik zrušit a prodat do rukou SS – Heinl. koncernu. Jelikož Ing. Bezpalec veškerou Pompeho korespondenci tajně otvíral a důležité informace předával předsedovi představenstva Lacinovi, mohl takto naložit i s korespondencí ze dne 21. června 1942, která obsahovala podrobný likvidační plán družstva. Podnik měl být prodán Pozemkovému úřadu respektive SS Heinl. za nominální cenu upsaných členských podílů 710 000 K. 23. únor 1943 byl dnem určeným pro likvidaci Lesního družstva. Předseda Lacina a zástupci všech podílnických obcí byli pozváni do Jihlavy a vyzváni k odprodeji podílů na Lesním družstvu v Přibyslavi. Předseda Josef Lacina striktně odmítá podepsání předání majetku a po něm i zástupci všech podílnických obcí.

      Během válečných let probíhala stavba budovy lesního úřadu, byla zakoupena drtička kamene k parnímu válci, postavena telefonní linka do Světnova a Skleného, byly provedeny opravy všech budov a lesních cest, byl zakoupen automobil a kočár a výhodně pronajaty rybníky. Celková vydání na nucenou správu činila ročně 299 128 K ročně. Účetní Pecen vede po celé období války paralelní účetnictví po starém způsobu.

      Od roku 1944 se lesy družstva stávají útočištěm partyzánům, v roce 1945 je vyčleněno na partyzánskou činnost z prostředků družstva 40 000 K. Josef Lacina se stává hlavním organizátorem odboje v Posázaví a rozběhl práci rozsáhlé ilegální organizace a civilní partyzánské skupiny pracující pod vedením Jaroslava Olšara–Řezáče. Ilegální základnu přímo v Přibyslavi řídil Ing. Bezpalec. Štáb lesního oddílu partyzánské brigády Mistr Jan Hus měl v našem kraji základnu střídavě u zemědělce Krejčího v Hřištích a u Lacinů v Pořežíně. V roce 1945 ukrývá Ing. Bezpalec v budově Lesního družstva, přímo nad kancelářemi obsazenými německou armádou, paní Hlávkovou, jejíž manžel utekl k partyzánům.

      V koncentračních táborech zahynuli 2 funkcionáři družstva, finanční referent Ing. Adolf Švec a místopředseda představenstva František Hutař, z řad zaměstnanců lesní správce Karel Tichý, adjunkt František Kreismayer, lesní hajný Karel Šidlák, dělníci ze Slavětína, Skleného a Světnova. Lesnímu družstvu se podařilo zabránit odvedení mnoha osob na nucené práce jejich zaměstnáním.

      Podle dekretu prezidenta republiky ze dne 19. května 1945 je na Lesní družstvo uvalena národní správa, trvající do zvolení nového představenstva na valné hromadě. Ředitelem lesního družstva byl jmenován Ing. Bezpalec. Mimořádná valná hromada se poté konala 7. června 1945, předsedou představenstva se opět stává Josef Lacina.

      Následující léta se družstvo vyrovnává s utrpěnými válečnými škodami. Za dobu německé okupace bylo nuceně skáceno 214 831,78 plm dřeva. Na valné hromadě byly škody způsobené okupanty vyčísleny na Parní válec zakoupený Lesním družstvem byl využíván pro opravy lesních cest, ale i komunikací v podílnických obcích Lesního družstva. 8 183 083 K a škody za tábořící armády 3 876 660 K. V lesích Lesního družstva tábořila sovětská a rumunská armáda a v porostech se volně pohybovaly tisíce koní.

      V letech 1945 a 1946 usilovalo vedení družstva o vydání konfiskátů německých majetků ve svém okolí. 19. června 1945 podávají představitelé družstva žádost o přidělení německých a kolaborantských lesů v pozemkové reformě na Českomoravské vysočině. Zároveň se jeho představitelé pokoušeli vyvinout tlak prostřednictvím Zemského svazu lesních družstev na státní orgány, aby nebylo bráněno vzniku nových velkých lesních družstev.

      … před patnácti lety široká veřejnost Českomoravské vysočiny také o ničem jiném nemluvila než o tvoření se lesních družstev.Všechno tehdy vřelo, veřejné mínění bylo nabyto kritikou pro i proti od okamžiku, kdy začalo se mluviti o lesní reformě na velkostatku Zámek Žďár – má-li lesy ty dostat stát, arcibiskup, či družstvo obcí a mluvilo se bez ustání až do roku 1935, kdy vešlo v život poslední velké lesní družstvo v našem kraji – v Zaháji.
      Celou tu dobu byla kritisována možnost, nebo spíše řekl bych nemožnost udržení se družstev. Odborníci podceňovali rozhled a schopnosti prostých lidí z venkova k vedení velkých lesních podniků. A naši lidé z nedostatku objektivnosti nebo z vrozené závisti, ba i z hlouposti také nevěřili v tuto demokratickou reformu správní a majetkovou. A všechny ty řeči se převalovaly jako mohutné vlny rozbouřeného moře nepochopení, tady živené pochybností odborníků, tam zas proudem osobních pomluv a politické záludnosti. A mohutným náporem tyto vlny bily do zad nezištných pracovníků, průkopníků, kladoucí základy k prvnímu největšímu Lesnímu družstvu v Přibyslavi, které se mělo státi „zkušebním kamenem“ velikého díla významu nejen národohospodářského nýbrž i historického. A tito naši prostí lidé venkovští, mající pravý smysl pro hospodářskou objektivitu a demokracii širokých vrstev lidových, postavili se plně a vší svojí vahou za myšlenku družstevní s nasazením i vlastních majetků v době největší světové krise lesního hospodaření, kdy ručili peněžním ústavům za výpůjčky Lesního družstva. *4)

Podílnická obecpočet podílů k 1.1.2004historický majetek obcepodíly k 31.12.1949
Nové Veselí35Nové veselí35
Malá Losenice18Malá Losenice18
Nové Město na M.13Jiříkovice5
  Hlinné8
Sklené5Sklené5
Březí nad Oslavou10Březí nad Oslavou10
Ostrov nad Oslavou23Ostrov nad Oslavou20
  Suky3
Nížkov9Buková9
Bohdalov23Bohdalov19
  Chroustov4
Radostín5Radostín5
Pokojov5Pokojov5
Žďár nad Sázavou6Stržanov6
Jámy20Jámy20
Matějov30Matějov30
Hodíškov9Hodíškov9
Rudolec15Rudolec15
Škrdlovice8Škrdlovice8
Velká Losenice36Velká Losenice26
  Pořežín10
Vojnův Městec30Vojnův Městec30
Vepřová2Vepřová2
Světnov10Světnov10
Vatín9Vatín9
Újezd10Újezd10
Sirákov6Sirákov6
Budeč8Budeč8
Lhotka5Lhotka5
Počítky1Počítky1
Sazomín8Sazomín8
Nové Dvory14Nové Dvory14
Slavětín10Slavětín10
Oudoleň15Oudoleň15
Přibyslav88Přibyslav29
  Hřiště35
  Poříčí6
  Utín7
  Dobrá2
  Česká Jablonná9
Ždírec nad Doubravou30Ždírec nad Doubravou8
  Stružinec7
  Údavy8
  Benátky2
  Kohoutov5
Modlíkov12Modlíkov12
Olešenka10Olešenka10
Sobíňov10Sobíňov10
Žižkovo Pole30Žižkovo Pole30
Havlíčkova Borová39Havlíčkova Borová35
  Peršíkov4
Stříbrné Hory9Stříbrné Hory9
Česká Bělá27Česká Bělá24
  Cibotín3
Krátká Ves12Krátká Ves12
Jitkov10Jitkov10
Cotěboř1Střížov1
Obyčtov12Obyčtov12
Radňovice7Radňovice7
Krucemburk16Hluboká6
  Staré Ransko10
CELKEM711 711

Tab. 1 – Členské obce LDO Přibyslav

      Dne 27. října 1947 zasáhl polesí Ransko větrný polom, při kterém padlo asi 35 000 plm. Lesní družstvo zakoupilo 29. března 1947 většinový podíl ve firmě Lesna a.s., která provozovala pilu ve Ždírci, a byla dokončena stavba budovy ředitelství.

Padesátá léta a zánik družstva
      Po puči v roce 1948 bylo sedm členů představenstva, včetně předsedy Laciny, donuceno akčním výborem Národní fronty v Přibyslavi odstoupit ze svých funkcí. Zároveň byly provedeny prověrky zaměstnanců a některým podány výpovědi. Předsedou závodní organizace KSČ se stal Richard Henzl, dělník z Hluboké, předsedou závodní rady František Pilař. Byl vydán zákaz svolání valné hromady, která mohla být svolána až po splnění všech formalit a po vydání povolení Ústřední radou družstev. Valná hromada se tedy konala se sedmiměsíčním zpožděním dne 30. října 1948. Za předsedu byl zvolen stávající místopředseda družstva Josef Dymáček. Zároveň Ing. Bezpalec obhajuje Lesní družstvo před nově zvolenými zástupci obcí a žádá je, aby družstvo přijali za své a bránili ho na veřejnosti. Informoval zástupce obcí o znárodnění družstevní pily ve Ždírci a o podání odvolání na Ministerstvu techniky. Toto nebylo nikdy vyřízeno. Od této valné hromady musí být zástupci obcí navržení do valné hromady schváleni Místním akčním výborem Národní fronty v Přibyslavi.

      V tomto roce nastává nová éra zakládání lesních družstev, která vznikala především na konfiskovaných majetcích podle Benešových dekretů, a dále došlo k přidělení některých církevních majetků do rukou družstev. Na XIV. valné hromadě dne 2. dubna 1949 jsou podány informace o výstavbě rybníků, hájenky na Račíně, o výpomoci při budování okolních JZD a především o povinnosti prodávat dřevo Státním lesům namísto koncovým odběratelům, která má platit od roku 1950. Bezpalec upozorňuje na značné hospodářské ztráty způsobené tímto rozhodnutím. Členem družstva ke dni valné hromady je 61 obcí se 711 podíly.

      V letech 1951–1953 jsou Lesnímu družstvu nařízeny zvýšené těžby, před nimiž Jaroslav Bezpalec varuje. Zároveň upozorňuje na další aspekty lesa, než je dřevní hmota. Pravděpodobně poprvé vyslovuje obavu o osud družstva.

      Dne 28. července 1953 žádá Ing. Bezpalec o podporu družstva KSČ v Přibyslavi, v říjnu a listopadu 1953 se snaží z nemocnice zabránit zrušení některých menších družstev, neboť cítí, že by tento krok vedl k likvidaci všech lesních družstev.

      ... Není mi jasná otázka, může-li krajský výbor po dohodě s ÚRD družstvo likvidovat, aniž by slyšel členy, t.j. obce a jejich obhajobu. Myslím, že bude nutno tuto záležitost KNV v Hradci Králové vysvětlit a trvat na likvidaci družstva jedině podle platných stanov, to jest, mimořádná valná hromada, její usnesení, atd. Jsem přesvědčen, že důvody uvedené v revizní zprávě nejsou takového rázu, aby likvidace byla nutná. 22 LESNÍ DRUŽSTVO OBCÍ V PŘIBYSLAVI V každém případě radím Vám, okamžitě jeďte do Prahy a tam s Musílkem jednejte. V případě, že by on nebyl doma, pokuste se navštíviti v bytě zase brzo ráno, nebo v 5 hod. odpoledne JUDra Josefa Pražáka, Praha VII., U smaltovny č. 24, který by Vám snad také mohl v této věci poraditi. Jak jsem konferoval se všemi mládenci z Jihlavského kraje, podaří- li se tímto způsobem Vás zlikvidovat, budou hledět v každém případě likvidovat i ostatní lesní družstva touto suchou cestou. Proto se držte a stálo by to za to event. informovat i ministra s. Uhra, po př. i samotného prezidenta. Srdečně Vás všechny zdravím a přeji Vám upřímně, aby se celá tato záležitost podařila dobře vyřešiti. P.S./ Tento dopis v každém případě prosím Tě spal /znič!/ a pokládej jej za důvěrný. *5)

      Následující roky plynou ve znamení bojů za existenci lesních družstev a plnění plánování. V roce 1955 se předsedou družstva stává Filip Fiala, zaměstnanec SBČS v Přibyslavi. Ing. Bezpalec a zaměstnanci ústředí Lesního družstva jsou vyslýcháni a je zřejmé, že jsou tyto aktivity vedeny snahou odstranit Ing. Bezpalce. V této době je již Bezpalec vážně nemocen. Dne 1. srpna 1957 nastupuje k Lesnímu družstvu Ing. Břetislav Pouč, který je ředitelem až do ukončení činnosti družstva. Dne 2. září 1957 umírá ředitel Lesního družstva Jaroslav Bezpalec. 4. února 1959 vychází vládní nařízení č. 102, které nařizuje ukončení činnosti lesních družstev k 30. červnu 1959.



Prameny a literatura ke kapitole „Vznik a hospodaření Lesního družstva v Přibyslavi“

1) Protokol o ustavující valné hromadě Lesního družstva 3. 12. 1930 (SOA Zámrsk)
2) Knihy protokolů valných hromad Lesního družstva 1931–1949 (SOA Zámrsk)
3) Soupis pozemků Les. družstva půda přikázaná lesů – 1949 (SOA Zámrsk)
4) Soupis pozemků Les. družstva půda vedlejší – 1949 (SOA Zámrsk)
5) Stanovy družstva ze dne 18. 4. 1931 zapsané u Krajského soudu v Kutné Hoře, kanc. odd. V., dne 6. července 1931 (archiv LDO)
6) Výroční zprávy 1931/32, 1944/45 (SOA Zámrsk)
7) Přehledy o hospodářském a finančním stavu družstva 1939–1940 (SOA Zámrsk)
8) Přihlášky členů – 1930 (SOA Zámrsk)
9) Seznamy členů a počty podílů – 1930, 1945
10) Prodej dřeva – 1931–1939 (SOA Zámrsk)
11) Hlavní kniha – 1931–1933 (SOA Zámrsk)
12) Účetní uzávěrky – 1936–1958 (archyv LDO)
13) Sekotová,V.: Dějiny původce fondu (Státní oblastní archiv Zámrsk)
14) Bezpalec, J.: Lesní družstva (do tisku pro Svaz zemědělských družstev v Čechách)
15) Opis dopisu Ing. Bepalce P. Hejralovi, předsedovi LD Trutnov
16) Soukromá a firemní korespondence vrchního lesního rady Ing. Friče: korespondence s předsedou družstva, ředitelem družstva, obchodními partnery (Zem. muz. Praha)
17) Zápis „Ústní domluvy“ mezi DUB, výrobním družstvem lesních a zemědělských dělníků a Lesním družstvem o zpracování veškeré polomové hmoty partnery (Zem. muz. Praha)
18) Finanční stav Lesního družstva ku dni 8.července 1931 (Zem. muz. Praha)
19) Rozpočet na rok 1933 (Zem. muz. Praha)
20) Bezpalec, J.: Stanovení rentability lesního družstva v Přibyslavi, z.s.s o.r. (Zem. muz. Praha)
21) Žofka, R.: KINSKÝ (1996)
22) Kreisinger, F.: Deník (archiv LDO)
23) Celkový zalesňovací plán, celkový mýtební plán 1938–1948
24) Průvodní komentáře výročních zpráv z let 1932–1956 psané Ing. Bezpalcem (Zem. muz. Praha)
25) Frič, J.: Paměti (rukopis Zem. muz. Praha)
26) Chmela, M.: Naplněný čas života
27) Mach, R.: Borovský revír

Aktualizováno ( Středa, 11 Duben 2012 12:52 )